Slovník středověké latiny v českých zemích registruje a vykládá slovní zásobu středověké latiny užívané v českých zemích v období od počátků latinského písemnictví na tomto území (asi okolo r. 1000) do r. 1500, zatím v úseku A-M. Více informací o Slovníku naleznete na stránkách Oddělení středolatinské lexikografie Filosofického ústavu AV ČR a níže v oddílu Rady a tipy.
Celý úsek A-M je dostupný též v Database of Latin Dictionaries nakladatelství Brepols, českým uživatelům k dispozici např. přes portál Litterae ante portas.
Tato databáze je sdružená v kolekci MEMORI, jež je součástí výzkumné infrastruktury LINDAT/CLARIAH-CZ. Ta je společným, distribuovaným národním uzlem ČR v evropských výzkumných infrastrukturách CLARIN ERIC (Common Language Resources and Technology Infrastructure) a DARIAH ERIC (Digital Research Infrastructure for the Arts and Humanities). Projekt LINDAT/CLARIAH-CZ (LM2023062; dříve LM2018101 a CZ.02.1.01/0.0/0.0/16_013/0001781, LM2010013, LM2015071) je plně financován Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR v programu Velké výzkumné infrastruktury.
Dokumentace pro API je k dispozici zde.
Pro využívání databáze není třeba registrace.
Prosíme badatele, kteří tuto databázi využijí a ocitují ve své publikované práci, aby o tom informovali autory na nyvlt@ics.cas.cz.
Elektronickou verzi vytvořil Jan Ctibor.
Vyhledávání probíhá primárně v heslových slovech, lze ho však upravit označením vybraných kategorií pod vyhledávací lištou („heslová slova“, „latinské definice“, „české definice“, „doklady z pramenů“, „prameny“, „ostatní“).
Na pravém a levém okraji stránky jsou k dispozici odkazy pro přepínání mezi sousedními hesly.
Při vyhledávání je možné použít zástupný znak * (hvězdička), který nahrazuje libovolný počet znaků - např. po zadání skupiny *lis databáze vyhledá všechna slova končící na -lis.
K interpunkci vyhledávač nepřihlíží - při hledání hesel, v nichž je citován Aristotelés, je nutno zadat pouze „Arist“ bez tečky. Výjimkou je vyhledávání konkrétních míst v rukopisech a starých tiscích, kde je nutno uvést tečku za zkratkou f (folio) nebo p (strana).
Je-li do vyhledávače zadán tvar středolatinského slova, který je zpracován v jiném hesle (např. aba v. abba), dojde k automatickému přesměrování na heslo, v němž je materiál zahrnut. Výjimkou jsou případy, kdy heslo dosud nebylo vytvořeno (např. asimili v. similis).
Vyhledávací políčko „ostatní“ slouží zejména k prohledávání slovních spojení - např. zadání „supremus“ vyhledá slovní spojení „arbiter supremus“, „camerarius supremus“ apod. Doporučujeme jeho zaškrtnutí i při vyhledávání v definicích a dokladech.
Slovník je zpracován diferenčně k 8. vydání (a dalším nezměněným vydáním) latinsko‑německého slovníku Georgesova (Karl Ernst Georges ‑ Heinrich Georges, Ausführliches lateinisch-deutsches Handwörterbuch, 19138). Zaznamenává tedy jevy, které nejsou v Georgesově slovníku doloženy. Tato metoda umožňuje zaznamenat všechny odchylky (fonetické, morfologické, syntaktické, stylistické, metrologické, sémantické) středolatinské slovní zásoby přejaté ze starověku od klasické normy a sledovat její proměny a vývoj v nových společenských a kulturních podmínkách, dále pak samostatně analyzovat svébytné a nově vzniklé středověké lexikum.
Slovník nezahrnuje vlastní jména, s výjimkou případů, kdy se z původního latinského apelativa stalo vlastní jméno, nebo kdy se z původního latinského vlastního jména stalo apelativum.
Slovník obsahuje tři typy slovníkových článků:
1) Články zpracovávající slovní zásobu přejatou z klasické latiny, v níž ve středověku nedošlo k žádným změnám. Starověké významy jsou ilustrovány pouze doklady s překladem.
2) Články zpracovávající slovní zásobu přejatou z klasické latiny a její změny ve středověku. Dělí se na dvě části. Pod číslem 1 jsou uvedeny starověké významy, za + všechny středověké změny, a to nejprve doplňky z oblasti syntaxe, typická slovní spojení aj. Následují významy slova, které se objevily až ve středověké latině; ty jsou označovány arabskými číslicemi 2, 3, 4 atd.
3) Články zpracovávající slovní zásobu vzniklou ve středověku. Jsou označeny hvězdičkou *. Po záhlaví následuje hranatá závorka [ ] obsahující údaj o etymologii a odkazy na jiné slovníky, v nichž je toto heslo zpracováno. Jednotlivé významy slova jsou řazeny za sebou a v případě potřeby dále členěny.
Heslovým tvarem je u substantiv nom. sg., u adjektiv nom. sg. m., u sloves 1. os. sg. indikativu přítomného času. Substantivizovaná adjektiva jsou připojena k příslušným adjektivům, substantiva a adjektiva vzniklá z participií jsou přiřazena ke slovesnému heslu, adverbia jsou zařazena jako samostatná hesla.
Oddíl označený script. et form. zaznamenává ortografické a tvaroslovné varianty, oddíl metr. varianty metrické. Je‑li dochováno několik dokladů téže varianty, uvádí se pouze doklad nejstarší. V oddílu script. et form. není brán zřetel k nejběžnějším ortografickým variantám ae/oe/e a ti/ci, na něž se upozorňuje v závorce hned za heslovým slovem. Pokud je třeba uvést ortografickou variantu v dokladové části hesla, uvádí se v oddílu script. et form. s odkazem v. infra.
V rámci jednotlivých významových oddílů jsou doklady řazeny chronologicky a oddělují se středníkem. Nepůvodní pravopis starších edic není zachováván, tj. v dokladech ze starších edic, v nichž vydavatelé užili pravopisu obvyklého pro vydávání památek starověké latiny, se užívá pravopisu obvyklého ve středověku (např. psaní e, -cio místo ae, oe, -tio). Interpunkce a psaní velkých písmen se upravuje tak, aby odpovídala pravidlům platným v českém jazyce.
Pokud je v materiálu pro týž středověký význam větší počet dokladů, uvádí se vždy doklad nejstarší a nejmladší, z ostatních dokladů pak minimálně jeden, maximálně tři z každého století. Nevyčerpají‑li se v dokladové části hesla všechny doklady shromážděné v excerpovaném materiálu, je existence dalších dokladů naznačena tak, že za posledním citovaným dokladem (po středníku) stojí zkratka al. (= zbývá 1‑9 dokladů), saepe (= zbývá 10‑29 dokladů), nebo saepiss. (= zbývá 30 nebo více dokladů).
Heslové slovo se v dokladech uvádí ve zkrácené podobě. Vždy je uvedeno počáteční písmeno a po krátké pomlčce zakončení, z něhož je patrné, v jakém tvaru bylo slovo použito; např. v hesle barba je nom. nebo abl. sg. naznačen zkráceně b‑a, gen. nebo dat. b‑e, v hesle intitulo 1. os. sg. pf. pass. i‑atus sum apod. Má‑li dokladové slovo ortografické varianty, krátí se tak, aby byla ortografická podoba slova zřejmá; výjimku tvoří běžné ortografické varianty ae/oe/e a ti/ci, k nimž se při krácení slov nepřihlíží - např. v hesle citharoedus je varianta cythareda zaznamenána zkráceně cyth-a.
Doba vzniku není uvedena u dokladů excerpovaných z literárních děl, a to ani v případě, kdy je přesně známa. Příslušnou dataci lze dohledat v Seznamu pramenů. Naopak u dokladů úřední povahy se letopočet uvádí vždy, s výjimkou případů, kdy časový rozsah památky je kratší než 20 let. Měsíc a den se uvádí pouze u nevydaných listinných dokladů, protože je to jediný způsob, kterým je možno listinu identifikovat.
Názvy děl latinských starověkých autorů a biblických knih jsou zkracovány podle Indexu k ThLL (Thesaurus linguae Latinae: Index librorum, scriptorum, inscriptionum, ex quibus exempla afferuntur, editio altera, 19902).
Případné dotazy nebo podněty zasílejte na nyvlt@ics.cas.cz.
The Dictionary of Medieval Latin in the Czech Lands registers and explains the vocabulary of Medieval Latin as used in the Czech lands since the beginnings of Latin writing in this area (from about 1000 CE) to 1500 CE, so far covering the letters A-M. For more information about the Dictionary, see the webpage of the Department of Medieval Lexicography of the Institute of Philosophy of Czech Academy of Sciences, and the section Hints and Tips below.
The whole A-M is also available in the Database of Latin Dictionaries, operated by Brepols.
The database is a member of the collection MEMORI, which is a part of the research infrastructure LINDAT/CLARIAH-CZ, a joint, distributed Czech national node of European research infrastructures CLARIN ERIC (Common Language Resources and Technology Infrastructure) and DARIAH ERIC (Digital Research Infrastructure for the Arts and Humanities). The LINDAT/CLARIAH-CZ project (LM2018101 and CZ.02.1.01/0.0/0.0/16_013/0001781; formerly LM2010013, LM2015071) is fully supported by the Ministry of Education, Youth and Sports of the Czech Republic under the programme of large infrastructures.
Dokumentation for the web API can be found here.
No registration is needed in order to use the database.
Scholars who use this database and cite it in their publications are kindly asked to inform the authors at nyvlt@ics.cas.cz.
The electronic version has been created by Jan Ctibor.
In the default setting, the headwords are searched through. Alternatively, the search can be adjusted by selecting the categories specified under the search bar (“headwords”, “Latin definitions”, “Czech definitions”, “source citations”, “sources”, “other”).
On the right and left margins of each page, there are links to the adjacent entries.
A wildcard search can be performed by using the character * (asterisk), which replaces any number of characters. For example, searching for *lis finds all words ending with -lis.
The search engine does not operate with punctuation marks; to search for entries that cite Aristotle, it is necessary to input just “Arist”, without the dot. The only exception is searching for specific places in manuscripts and old prints: in such cases, it is necessary to input the dot after the abbreviation f (folio) or p (page).
If a variant spelling of a Medieval Latin word is entered in the search engine (e. g., aba v. abba), it responds by redirecting the user automatically to the entry where the relevant material is given. The exception is entries that have not yet been created (e. g., asimili v. similis).
The search box “other” serves primarily for searching through phrases - e. g., the search query “supremus” looks up the phrases “arbiter supremus”, “camerarius supremus”, etc. We recommend checking the box also when searching in definitions and source citations.
The Dictionary records language phenomena not attested in the eighth edition (and later unchanged editions) of Georges’ Latin‑German Lexicon (K. E. Georges - H. Georges, Ausführliches lateinisch-deutsches Handwörterbuch I, II, Basel 19138). This differential method allows to capture all phonological, morphological, syntactical, stylistic, prosodic and semantic divergences of medieval Latin vocabulary inherited from the ancient era as compared with the classical norms; the study of its changes and developments in new social and cultural conditions; and also the separate analysis of newly-emerged medieval Latin words.
The Dictionary does not include proper names, except for the cases of common nouns that became proper nouns or vice versa.
The Dictionary comprises three kinds of entries:
1) Entries that treat the vocabulary taken from classical Latin without any change in the Middle Ages. The meanings of these words are illustrated only by source citations with a translation.
2) Entries that treat the vocabulary taken from classical Latin with changes. These entries have two parts: Under the number 1, all ancient meanings are listed. After the + sign, all medieval developments are included: first, alternations concerning the syntax, new phrases etc., followed by the meanings of the word that were coined in the Medieval Latin (marked with Arabic numbers 2, 3, 4, etc.).
3) Entries that treat the vocabulary that emerged during the Middle Ages. These entries are marked with the asterisk sign *. The heading is followed by square brackets [ ] with etymology and references to other dictionaries including the word. Individual meanings of the word are sequenced and subdivided if needed.
The headword form is, for substantives, nom. sg.; for adjectives, nom. sg. m.; for verbs, 1st person sg. present indicative. Substantivized adjectives are attached to the relevant adjective’s entry, substantives and adjectives that developed from participles are attached to the relevant verb’s entry, and adverbs are listed as independent entries.
The section labelled script. et form. records orthographic and morphological variants, the section metr. metrical ones. If a variant is attested more than once, only the earliest attestation is noted. The section script. et form. does not take into account the commonest orthographical variants ae/oe/e and ti/ci, which are indicated in brackets immediately behind the headword. If the orthographic variant is cited in the main body of the entry, it is accompanied by the reference v. infra in the script. et form. section.
Within the individual sections, citations are listed chronologically and divided by semicolons. Classicising spelling of older editions is not maintained; i.e., the usual medieval orthography is used in citations from sources whose editors used the orthography common in editions of classical texts (esp. writing e, -cio instead of ae, oe, -tio). Punctuation and the use of uppercase letters is adapted to the rules of Czech orthography.
If there are more attestations for the respective Medieval Latin meaning of the given word, the earliest attestation and the most recent one are always cited, and from the others at least one, at maximum three per century. If all material compiled by excerpting the sources is not covered by the citations, the existence of further attestations is indicated by the abbreviations following the last source citation (and a semicolon): al. (= 1-9 attestations omitted), saepe (= 10-29 omitted), or saepiss. (= 30 or more attestations omitted).
Whenever the headword is cited within the entry, it is given in an abbreviated form. The initial letter is always given, followed by a hyphen and an ending which makes clear what word form was used; for example, in the entry barba, nom. sg. or abl. sg. are abbreviated b-a, gen. or dat. b-e; in the entry intitulo, 1st person sg. of perfect passive is abbreviated i-atus sum, etc. If the word has spelling variants, it is abbreviated in a way that renders the attested form unambiguous; with the exception is the common orthographic variants ae/oe/e and ti/ci, which are not taken into account: for example, in the entry citharoedus, the variant cythareda is abbreviated cyth-a.
The time of origin is not given at citations excerpted from literary works, not even when it is known exactly. The relevant date can be found in the Index of sources. On the other hand, citations from administrative texts are dated, with the exception of sources written during a period shorter than 20 years. A month and a day are given only at citations from unpublished charters, because it is the only way to identify the charter in question.
Works of ancient Latin literature and Biblical books are abbreviated in accordance with the Index to the ThLL (Thesaurus linguae Latinae: Index librorum, scriptorum, inscriptionum, ex quibus exempla afferuntur, editio altera, 19902).
Please send your questions or suggestions to nyvlt@ics.cas.cz.